Adolf Švenka (1907 - 1978)

Adolf Švenka se narodil 7.6.1907 v Rychnově nad Kněžnou a zemřel  5.6.1978 v Praze

Jeho příběh je příběh chlapce, který se narodil do bídy a udělal všechno, aby jí uniknul. Otec mu zemřel, když mu bylo 8 let a maminka se starala o Adolfa i jeho tři bratry (Václava, Jaroslava a Josefa) s pomocí nejstarší sestry Růženy (*1899). Však taky Růžena vzpomínala, že za druhé světové války se nežilo tak špatně, jako za té první.

Adolf se učil dobře a hlavně cílevědomě. Zachovalo se jeho Vysvědčení na odchodnou z  roku 1924, kdy jako truhlářský učeň navštěvoval trojtřídní všeobecnou živnostenskou školu pokračovací. Na něm má dvě trojky, jednu dvojku a ostatní jedničky. Proč měl 6 neomluvených a 47 omluvených hodin se už nedozvíme. V roce 1924 získal současně List tovaryšský v truhlářském oboru a to s výtečným prospěchem. Dva roky pak pracoval v truhlárně v Rychnově a v roce 1926 se vydal do Prahy, aby tam absolvoval jednoroční mistrovskou školu truhlářskou na Žižkově. Rok v Praze jistě nebyl pro chudého devatenáctiletého mladíka lehký. Vypráví se, že do školy chodil denně pěšky z Karlína na Žižkov.  Vysvědčení, které získal na konci června 1928 s prospěchem výtečným, ho opravňovalo k samostatnému provozování truhlářské živnosti.

Z doby poté, co vykonal vojenskou základní službu, existuje potvrzení o jeho zaměstnání v dubnu až květnu 1929 v továrně na nábytek Navrátil v Karlíně. Pak nastoupil u nábytkářské firmy Novotný v Týništi nad Orlicí, kde pracoval až do roku 1945.

Staromládenecká léta mezi 1929 a 1938 byla nejspíš trochu bouřlivácká. Zachovaly se fotografie z cest na Slovensko a do Jugoslávie, spolu s bratrem Pepíkem prý bývali v Rychnově označování jako „lamači ženských srdcí“. Na fotkách z mladších let to Adolfovi sluší, jen ta pěšinka ve vlasech uprostřed je dnes trochu komická.

V červnu 1937 zemřela Adolfovi maminka a někdy koncem roku 1937 se seznámil s Lidou. Staromládenectví byl konec. Svatba se konala 17. července 1938 a v lednu příštího roku se narodil Jirka. Adolf se změnil a jeho první starostí bylo postarat se o Lídu a o děti. Válku přežila rodina v Týništi nad Orlicí, kde se ještě narodil Jaroslav. Po válce se už čtyřčlenná rodina začala stěhovat za Adolfovou prací. Koryčany na Moravě, Praha – Vysočany, Hradec Králové a pak znovu – od roku 1955 Praha. Z technických a vedoucích funkcí v továrnách na nábytek postoupil Adolf na funkci poradce na ministerstvu. Jistě mu pomohla odbornost, ale i to, že byl členem KSČ. To, že se dostal na ministerstvo, bylo dobré pro rodinu (kdo například získal v padesátých letech byt v Praze?), ale nejsem si jistý, bylo-li to lepší pro Adolfa. Byl výborný truhlář, ale zdali mu tolik vyhovovalo být úředníkem - nejsem si jistý. Spíš se snažil, aby se co nejlépe postaral o svoje nejbližší.

Závěr života měl Adolf hezký i smutný. V důchodu, do kterého odešel v roce 1968, se projevila jeho činorodost. Po mnohých suplikách a žádostech zajistil v Hostěradicích na Sázavě pozemek, kde vlastnoručně vybudoval chatu. Základ byl sice průmyslově vyráběný zahradní altán, ale všechno ostatní – základy, veranda, dílna, vnitřní vybavení vymyslel a vyrobil sám. Rád na chatu jezdil, i když mu lékaři rok před smrtí amputovali nohu. Nezatrpknul a choval se statečně. První červnový víkend v roce 1978 prožil spokojeně na chatě a vrátil se do Prahy. V noci si postěžoval na bolesti hlavy a zemřel. Bez dvou dnů mu bylo 71 let.