Václav Švenka (1872 - 1915)

Václav Švenka (*23.4.1872 v Javornici +11.6.1915 v Rychnově n.Kn.)

Václav se nenarodil šťastně a nezemřel o moc šťastněji, ani v hezké době.

23. dubna 1872 se devětadvacetileté svobodné Josefě Švenkové narodila dvojčata Václav a Josef. Bratr Josef se nedožil šesti let a matka Josefa zemřela, když bylo Václavovi necelých deset let, v roce 1882. Sirotek nejspíš vyrůstal v rodném domě (č. 116 v Javornici) u strýce Václava Švenky a tety Terezie, spolu se sestřenicí Růženou, která byla o dva roky mladší. Doklad na to není, ale později se do rodného domu vrací a svoji první dceru pojmenovává Růžena, nejspíš právě po své vrstevnici. Nemanželský původ pronásleduje Václava celý život a uvádí se na všech jeho matričních dokladech, jen vojenským pánům je lhostejné, že jeho otec neznámý.

V roce 1890, když mu bylo 18 let a kdy proběhlo další sčítání lidu, již v domě č. 116 nežije. Nejspíš se stal mlynářským tovaryšem a možná i putoval po světě. (Různé doklady totiž uvádějí jako jeho povolání „mlynářský“, „mlynář“ či dokonce „mlynář ve Vídni – Wien“.)  

Vojenskou službu absolvuje od října 1893 do října 1895 v posádce Krakowiec. Dnes je to místo v Ukrajině, na polských hranicích; tehdy patřil Krakowiec do rakousko-uherské Haliče. Dík vojenským záznamům o Václavovi víme, že byl 164 cm vysoký, že mluvil a psal česky a měl šedé oči.

Jediná fotografie, která se zachovala, ukazuje trochu přísný podlouhlý obličej s mohutnými kníry, jak se v té době patřilo a melancholickým výrazem v očích. Dá se pochopit, že se své budoucí ženě Františce líbil, i když nevíme, kde a kdy se seznámili, ani kde se vzali. Víme jen, že to nebylo ani v Ratajích nad Sázavou (fara, kam příslušela jeho manželka Františka) ani v Javornici či v Rychnově nad Kněžnou. Oddáni byli v neděli 28. 7. 1897. Nejspíš se novomanželé do sebe zakoukali a nebrali se kvůli penězům, které ani jeden z nich určitě neměl.

Václav a Františka se na čas vracejí do rodného Václavova domu v Javornici, kde v té době žije už jen strýc Václav s manželkou a dcerou Růženou. Tam se mladým manželům v roce 1899 narodí první dcera Růžena. Ale dlouho doma nezůstanou, už v roce 1900 nalézá rodinu sčítání lidu v Rychnově nad Kněžnou, Na drahách čp. 476. A Václav už udává jako povolání „dělník v oboru povoznictví“, neboli kočí, jak má napsáno na úmrtním listě. S jedinou výjimkou se jim rodí děti v dvouletých intervalech (Růžena 1899, Václav 1901, Jaroslav 1905, Adolf 1907 a Josef 1909). Nejspíš v té době začal Václav pít, ať už byla důvodem bída nebo chatrné zdraví.

Když vypukla světová válka, prohlásila ho 16. září 1914 vojenská komise „als Waffenunfähig“ a narukovat proto nemusel. Vojenští páni asi dobře věděli, proč tak rozhodli - devět měsíců nato, 11. 6. 1915, umírá a nechává po sobě jedenačtyřicetiletou vdovu a pět dětí. Jemu bylo 43 let.