Rosalie Bulínová (1853-1942)

Rosalie po sobě zanechala v části rodiny pověst trochu neurčitou.Když jí v roce 1922 zemřela dcera, přijela prý na její pohřeb, o dvě nezletilá vnoučata se nepostarala a s cennými věcmi, které po dceři zůstaly, zase odjela. Nikdo už nerozsoudí, zdali je rodinná historie pravdivá úplně nebo jen zčásti. Ale těžko po skoro sto letech soudit... Trocha údajů z matrik, vypovídá spíš o nepříliš šťastném životě.

30. ledna 1853 se ve Svoříži č. 10, vesničce poblíž Jistebnice, v sedlácké rodině Nováků, narodila první dcera, kterou pokřtili Rosalie.  Rodinný statek č. 10 stojí dodnes a je z něj vidět, že sedlák, kterému statek patřil, nebyl žádný chudák. To ale nejspíš nebylo Rosalii mnoho platné, protože byla nejmladší ze tří dětí; její dva bratři si jistě přáli jednou na statku hospodařit a pro třetí dítě – navíc dceru – už mnoho místa nezbývalo. Pravděpodobně odešla do služby do Bazejovic (dnešní součást Jistebnice Božejovice), odkud se ale vrátila jako jednadvacetiletá svobodná matka s dceruškou Marií Novákovou. Když byly malé Marušce necelé čtyři roky, Rosalii provdali.

Dva měsíce před svatbou zemřela ženichovi Janu Bulínovi první žena a nechala po sobě nejen vdovce, ale i desetiletého syna Honzíka.  Jan Bulín sice nebyl sedlák, jen chalupník, ale starému Novákovi, otci Rosalie, jistě spadl kámen ze srdce, že dceru s dítětem vyvdal. Nejspíš se neohlížel na to, že dává ji dává vdovci o 24 let staršímu. Novomanželé žili v chalupě v Nových Dvorech č. 24 a k Honzíkovi a Marii přibyly dcery Anna a Josefa (další děti - František a Antonie - zemřely krátce po narození). Nebyly to ale jediné děti, které v chalupě žily. Bulínovi si brali do péče nalezence (o dvou je záznam v matrice zemřelých) a v nevelkém domě s nimi žili nájemníci. Tak v roce 1880 uvedlo sčítání obyvatelstva v Nových Dvorech č. 24 pět členů rodiny Bulínových, tři nalezence a tři další osoby – celkem jedenáct lidí v nevelkém stavení!

V roce 1897 se opakovala Rosaliiana historie o generaci později. Dcera Anna se vrátila ze služby v Táboře a porodila nemanželského syna Karla. Rosalii bylo tehdy 44 a Anně 18 let. O čtyři roky později se stále neprovdané Anně narodil ještě Josef a v roce 1901 František.

Annin nejmladší syn František zemřel v listopadu 1902 v Nových Dvorech, ve stejný den jako nejstarší Karel. O Anně vypovídá matrika, že byla v té době opatrovnicí v ústavu choromyslných v Dobřanech (u Plzně).  Z toho vyplývá, že Rosalie svou „nehodnou“ dceru nejen nezavrhla, ale že se o její děti starala sama. Manžel Rosalie Jan Bulín zemřel téhož roku – v únoru 1901 (v 72 letech) na sešlost věkem (marasmus senilis). Byl proto stěží v posledních letech Rosalii něco platný při péči o rodinu. To vše dokládají i údaje o sčítání lidu z konce roku 1900, kdy v domě č. 24 v Nových Dvorech žili manželé Bulínovi, jejich dcera Anna, vnoučata (synové Anny) František a Josef. Šestiletý syn Rosalie Antonín (když se narodil, bylo jeho matce 41 let a otci 64 let!!) žil u vzdálených příbuzných Pejšových v Praze – Žižkově.

Po roce 1902 se stopy o životě Rosalie ztrácejí. V rodinném podání po ní přežívá jen historka z úvodu, o o pohřbu dcery Josefy v roce 1922. To už bylo Rosalii 69 let a žila u syna Toníčka ve Velké Vožici. Hostinec U Rosolů, kde dožila a kterému místní říkají U Bulínů, stojí dodnes. Jen se jmenuje Na růžku. Svůj nelehký život skončila Rosalie ve Velké Vožici v požehnaných 89 letech.